Bez popelníku to nejde
Každý kuřák potřebuje popelník a nezáleží, zda se jedná o kuřáka dýmek, doutníků nebo cigaret. Popelníků existuje hned několik typů, které jsou specifické pro danou skupinu kuřáků. Zároveň se meze fantazii nekladou ani co se použitých materiálů týče. Jen namátkou můžou být popelníky skleněné, keramické, kovové, dřevěné, křišťálové nebo dokonce silikonové. Na trhu je i nepřeberné množství tvarů a velikostí, tak si opravdu každý najde ten svůj.

Cigaretové popelníky
Kuřáci cigaret zdaleka nejčastěji používají tzv. popelníky otočné, které jsou nejčastěji v nabídce ve skleněném nebo kovovém provedení. Cigaretový popelník otočný je praktický svojí konstrukcí, jednoduchým pohybem mechanismu se nedopalky a popel přemístí do zásobníku a tím předejdeme nechtěnému zápachu a hlavně jeho rozfoukání po okolí. Na stejném principu uložení nechtěného fungují i popelníky keramické dvojdílné, kde se vše snadno ukryje pod pohyblivou část popelníku. Oba tyto druhy jsou vhodné jak pro vnitřní, tak i pro vnější použití. Nespornou výhodou keramického popelníku je jeho snadnější údržba a delší odolnost vůči povětrnostním podmínkám.

Doutníkové popelníky
Nároky na popelník určený pro kuřáky doutníku jsou trochu odlišné od klasického popelníku. V první řadě se jedná o velikost odkladů, které jsou v tomto případě znatelně větší. Doutník se tak dá pohodlně odložit a nám hlavně nehrozí, že ho najdeme někde úplně jinde mimo popelník. Popelníky můžeme najít s jedním, ale klidně i s několika odklady aby se na každého kuřáka dostalo. Doutníkové popelníky se také odlišují svým zpracováním a propracovanějším vzhledem. Málokdo by se během kouření svého doutníku chtěl koukat na ne moc líbivý kuřácký doplněk. Je již na každém zda zvolí popelníky keramicky, skleněný, kovový nebo snad křišťálový.

Dýmkové popelníky
Tak jako každý kuřák dýmky potřebuje dýmku a tabák, tak zároveň potřebuje i dýmkový popelník k tomu speciálně určený. I v tomto případě jsou popelníky vyrobeny z různých materiálů a v různých velikostech. Co je zásadní pro většinu dýmkařských popelníků je odklad pro dýmku. V podstatě se jedná o prohlubeň v popelníku, kam pohodlně zapadne většina dýmek. V nabídce jsou i popelníky s více odklady. Dalším specifikem těchto popelníků je korkový špunt pro vyklepání tabáku po dokouření dýmky. Díky tomu se nemusíme obávat, že bychom dýmku jakkoli poničili.

Venkovní popelníky s košem
Dalším velmi praktickým pomocníkem pro uložení nedopalků a popela je kombinace stojacího popelníku s odpadkovým košem. Tento druh popelníku je převážně určen nejen do gastro provozů. Své uplatnění najde určitě i na vhodných veřejných prostranstvích.

Popelníky do auta
Novinkou jsou popelníky určené do auta, jedná se o reakci na situaci, kdy někteří výrobci možnost popelníku ani nenabízí. Tyto popelníky se snadno uchytí v držáku na nápoje. Některé jsou nabízeny i s osvětlením pro komfortnější použití.

Jak si vychutnat doutník
- Doutníky jsou záležitostí chutě. Měli byste u něj relaxovat, mít radost z jeho kouření a užívat si chutě a vůně, které Vám přináší. Najděte si takový doutník, který Vám bude svým aróma a silou zcela vyhovovat. Chutě ovoce, dřeva, kůže, koření, kávy, ořechů nebo další, jsou právě ty, které v různých doutníkách objevíte.

- Při kouření Vašeho oblíbeného doutníku, byste měli dodržovat pár společenských pravidel, díky kterým se nebudete dopouštět kuřáckých „faux pas“.

- Kdo doutník již kouřili, tak znají nejdůležitější zásadu a to, že kouř z doutníku se neinhaluje do plic. Takže v žádném případě se nikdy nešlukuje a pouze se „chutná“ na jazyku.

- Nikdy se doutník v popelníku nezamačkává. Nechá se v popelníku volně vyhasnout. Díky tomuto se zabrání nepříjemnému dýmu a pachu.

- Vždy se doutník kouří do jeho dvou třetin. Poslední část (třetina) se nekouří, jelikož slouží jako filtr a současně zachytává kondenzát (močku), který se tvoří při kouření.

- Nekuřte doutník moc rychle, ale spíše pomalu. Doutník by se moc rozpálil a tím se spálí všechny jeho chutě. Ideálně potáhněte jednou až dvakrát za minutu k udržení hoření doutníku. Nespěchejte a kuřte pomalu, tím si vychutnáte jeho chuť.

- Suché doutníky strojově vyráběné se nemusí ořezávat, jelikož jsou už ořezány z továrny. Zato vlhké doutníky, které jsou ručně balené, jsou ořezány pouze na jednom konci. Na tomto konci se zapaluje. Horní část doutníku uzavírá krycí list, který zabraňuje rychlému vysychání. Proto se musí tento konec před kouřením oříznout.

- Jak jste si mohli všimnout, převážná část doutníků má na sobě papírový kroužek (prstýnek), s logem a názvem výrobce. Je otázkou, zda tento kroužek při kouření sundávat nebo ne. Doporučováno je ho nesundávat, jelikož se tím může poškodit krycí list a doutník by mohl mít „falešný“ tah.

V naší nabídce nenajdete pouze vynikající kubánské doutníky, ale také velmi dobré doutníky z Dominikánské republiky, doutníky z Nikaragui nebo z Hondurasu. Vybírejte z naší široké nabídky a nezapomeňte na správné uchování doutníků. Takže také mrkněte na kvalitní humidor, který u nás také seženete.

Jak správně zavlhčit humidor?
Před prvním použitím humidoru a vložením doutníků, je nutné humidor zavlhčit. Správná vlhkost pro skladování doutníků je 65 -75%. Pro zavlhčení použijeme roztok destilované vody spolu s antibakteriální tekutinou. Nepoužívejte obyčejnou vodu z kohoutku, jelikož při jejím použití se často vytvoří plíseň. Ideální je destilovaná voda určená pro lékařské účely. Při používání humidoru doporučujeme jednou za týden ho pootevřít a nechat vyvětrat. Jednou za měsíc doutníky přeložte z dolních prostorů do horních a naopak. Neuděláte chybu, když doutníky i pootočíte.

Postup zavlhčení humidoru:
- Vytřete celý prostor humidoru roztokem včetně přepážek, poliček apod. čistým nepoužitým hadříkem. Zamezíte tím zanesení bakterií do humidoru.
- Otestujte správnou funkčnost vlhkoměru.
- Zvlhčovač naplňte roztokem, přebytečnou vodu z něho otřete a vložte zvlhčovač do humidoru.
- Pokud pospícháte a chcete zavlhčení urychlit, vložte do humidoru větší nádobu – misku s roztokem. Dbejte na to, aby se miska nevylila a dřevo nepřišlo do styku s roztokem destilované vody s antibakteriální tekutinou. Ponechte takto humidor přibližně 24 hodin. Kontrolujte průběžně zvlhčovač, v případě potřeby dolejte roztok.
- Když na vlhkoměru dosáhnete hodnoty 70% vlhkosti, humidor je zavlhčený a můžete začít vkládat doutníky.

Nastavení vlhkoměru, kalibrace:
Jestliže se Vám zdá, že vlhkoměr nefunguje a ukazuje špatnou hodnotu, je nutné ho nastavit. Běžná vlhkost v obytné místnosti je kolem 48-55% vlhkosti. Pokud na vlhkoměru vidíte stejnou hodnotu, není potřeba vlhkoměr nastavovat. Obalte vlhkoměr vlhkým hadříkem a cca po 2 minutách zkontrolujte, zda hodnota na vlhkoměru dosáhla alespoň 90%. Pokud se toto nestalo, vyndejte vlhkoměr z jeho obalu a malým nastavovacím šroubkem nastavte ručičku na hodnotu 90% vlhkosti. Tímto je vlhkoměr nastaven a připravený k použití. Složte vlhkoměr, nechte jej vrátit na hodnotu vlhkosti v místnosti a pak ho vložte zpět do humidoru.

Uskladnění doutníků
Jak správně skladovat nebo uchovat doutníky, je důležité vědět. Sepsali jsem pro Vás pár rad, které Vám pomohou při skladování Vaši doutníků, které jistě nestojí malý peníz. Současně si něco více řekneme o humidoru, který k doutníkové kultuře prostě patří.

Skladování doutníků
Jak správně uskladnit doutníky nemusí být vůbec těžké. Ručně balené doutníky (long fillery), potřebují speciální péči. Všechny tyto vlhké doutníky se uchovávají v humidorech, které zajistí ideální podmínky, a to správnou vlhkost a teplotu při jejich skladování. Vlhký doutník skladujeme při vlhkosti 65-75 % a přibližně při teplotě 18–21 °C, (pokojová teplota). Pokud je doutníků dopřán kvalitní a správně zvlhčený humidor, jsou zajištěné správné skladovací podmínky, doutníky Vám v něm vydrží velmi dlouho (až několik desítek let). Angličtí gentlemanové mají v oblibě uchovávat vlhké doutníky v sušším prostředí, a to při vlhkosti 65%.

Pokud ručně vyrobený doutník nebude uskladněný při správné vlhkosti a teplotě, vyhodíte peníze za něj zbytečně. Doutníky budou rychle vysychat a praskat. Kvalitní humidor tomu zamezí, díky jeho konstrukci, materiálu a funkci. V každém humidoru najdeme vlhkoměr, který nám ukazuje aktuální vlhkost. Avšak nejdůležitějším prvkem v něm je zvlhčovač (polymerový nebo s houbou), který uvnitř zajišťuje správnou vlhkost a tím ideální podmínky pro skladování Vašeho drahého „pokladu“.

Humidory na uskladnění doutníků
Humidorů existuje celá řada. Počínaje cestovními humidory na pár doutníků, které si můžete vzít s sebou na cesty nebo dovolenou. Nejpoužívanějším druhem jsou stolní humidory, které máte umístěné kdekoliv v interiéru (na stole, ve vaší klubovně, kanceláři apod). Mezi ně také patří humidory označované cabinet a gastro humidor, které se mohou používat i v gastro provozech. Většina těchto humidorů mají prosklená víka nebo dvířka, jsou zamykatelné a jsou pro větší množství doutníků. Špičku ledovce tvoří skříňové a elektrické humidory určené pro velké množství doutníků (až 150 - 600 ks). Jejich výbavu tvoří automatické digitální zvlhčovače a jednotky, které se starají o udržení správné vlhkosti a teploty v humidoru.

Kvalitní humidor je předpokladem pro správné skladování a udržení doutníků ve skvělé kondici. Rozpoznáte ho podle vnitřních spár (nesmí být vidět lepidlo) a podle spojů jednotlivých rohů. Obojí může přispívat k úniku vlhkosti. Každý kvalitní humidor by měl mít vnitřek vyrobený z cedrového dřeva, které zabraňuje vysychání a prospívá zrání doutníků. U stolních humidorů a cabinetů, by se víko mělo zavírat pouze svojí vahou a tím zamezit k hermetickému uzavření. V opačném případě budou doutníky plesnivět a zatuchat.

V našem sortimentu pro doutníkové fajnšmekry najdete širokou nabídku humidorů, mezi kterými si jistě vyberete.

Zavlhčení humidoru
Víte, co udělat před vložením doutníků do humidoru? Před prvním vložením doutníků do nového humidoru je nutné ho zavlhčit. A my Vám to můžeme ulehčit. Na našem e-shopu nabízíme tuto službu zdarma při nákupu jakéhokoliv humidoru. Stačí si tuto volitelnou službu „Zavlhčení humidoru zdarma“ vložit do košíku spolu s vybraným humidorem a do jednoho týdne Vám dorazí vybraný zavlhčený humidor připravený k provozu, takže ho můžete ihned začít používat. Pokud máte již humidor doma a potřebujete ho zavlhčit, postupujte podle tohoto návodu na zavlhčení.

Kontrolu vlhkoměru a zvlhčovače provádějte minimálně jednou týdně. Skladované doutníky by měli zůstat po celou dobu mírně pružné. V případě pochyb o stavu vašich doutníků, stačí doutník lehce zmáčknout a dle toho poznáte, zda jsou v pořádku. V opačném případě je nutné doplnit vodu do zvlhčovače.

Jsou doutníky správně skladované?
Čas od času se může na doutníkách objevit bílý jemný prášek. Tomuto se říká, že doutník kvete (bloom). Tento prášek bílé barvy se většinou objevuje na povrchu krycího listu a vlastně vzniká krystalizací olejů v tabáku, ze kterého je doutník vyrobený. Tento prášek není pro doutník nijak škodlivý. Jednoduše ho můžeme odstranit - setřít jemnou houbičkou nebo lehce očistit jemným kartáčkem. Je známo, že někteří kuřáci mají názor, že takový doutník má ještě lepší chuť.

Avšak tmavá plíseň je něco jiného. Pokud najdete na doutníku takto zbarvená místa nebo je dokonce doutník takto celý zbarvený, je to jasnou známkou toho, že byl špatně skladován. Takový doutník byl vystaven velké vlhkosti.

Doutník Vám musí vonět a chutnat
Výběr prvního doutníku pro začínajícího kuřáka nemusí být úplně jednoduchý. V následujícím textu najdete rady pro začátečníka, které doufáme, že Vám pomohou. Při výběru doutníků nevybíráte pouze podle značky a ceny, ale především dle vašich chuťových a čichových smyslů.

Vhodnou volbou pro vyzkoušení různých druhů doutníků jsou samplery, kde jsou doutníky balené po jednom kusu. Máte možnost vyzkoušet několik druhů najednou a pak se rozhodnout pro nákup většího množství, který Vám nejvíce zachutnal.

Jak a podle čeho vybrat doutník
a) Vybírané doutníky by měli být stejné barvy. Ne vždy je pravda, že kubánské doutníky tmavé barvy, jsou silnější, mají výraznější chuť apod. než doutník světlé barvy.

b) Doutníky by měl mít krycí list v dobrém stavu, tzn. nesmí být poškozený nebo moc žilnatý a jeho povrch by měl být přirozeně lesklý. Povrch a vzhled krycích listů se odlišuje podle toho, kde byl tento list pěstován. Krycí listy z Kuby na oko s hedvábným vzhledem, mají hladký povrch. Jemně hrbolaté listy s mastným olejovým povrchem pocházejí z Kamerunské oblasti. Tabákové listy z Connecticutu jsou více barevné než ekvádorské a mají velmi dobrý lesk.

c) Doutníky nesmí být suché ani křehké. Doutník v dobré kondici by měl být pevný a hladký. Při jemném stisku mezi palci musíte cítit jeho poddajnost. Nikdy nesmí listy praskat, na jeho povrchu by neměli být narezavělé místa (fleky).

d) Vždy vybírejte doutníky podle toho, jak je kuřák zkušený. Začátečník v kouření doutníků by měl začít s menšími doutníky (délka cca 12,5 cm, menší průměr). Zkušenější kuřák již může vybírat větší robustnější doutníky, které mohou být silné a chuťově výrazné. Doutníky velikosti Double Corona nebo Churchill jsou ideální volbou pro odpočinek po dobrém jídle.

Co ještě vědět o doutníkách
Při dodržení správných podmínek při uskladnění, probíhá fermentace stále a doutníky dozrávají. Silnější, chuťově výraznější doutníky dozrávají lépe než slabší. Při dlouhém skladování má slabší doutník tendenci ztrácet svoji původní vůni. Aby se tomu zamezilo a podpořilo se dobré vyzrávání, dodávají se kvalitní ručně balené doutníky do prodeje minimálně za rok a déle po datumu, kdy byly dovezené.

Při jejich výběru hraje důležitou roli i obal. V nabídce najdete doutníky balené papírové krabičce nebo v krabici z cedrového dřeva. Cedrové dřevo brzdí proces vysušování a napomáhá zrání tabáku. Jednotlivé doutníky jsou v balení převážně balené do celofánu.
Další věcí, které zaujmou oko nejen kuřáka doutníku, jsou etikety. Potisky cedrových boxů, etikety na doutnících apod. jsou často velmi detailně zpracované plné obrázků a atraktivních motivů. Velká řada z nich má vysokou sběratelskou hodnotu.

Jak skladovat doutníky?
Po nákupu se musí doutníky správně skladovat. Jejich největšími nepřáteli jsou místnosti s klimatizací nebo s ústředním topením.
Doutníky se musí uchovávat ve vlhkém prostředí, kde není zima ani horko. Optimální vlhkost pro skladování je 65–75 %, teplota 18–21 °C. Právě tyto podmínky jsou optimální pro uchovávání, takže doutníky nevysychají a nekřehnou. Vlhčí prostředí doutníků napomůže k jejich zrání. Všichni, kdo to s kouřením doutníků myslí vážně a chtějí mít doutníky v dobré kondici, si pro jejich uskladnění pořizují humidory na doutníky. Humidor je dřevěný box, schránka pro doutníky (vnitřek vyložený cedrovým dřevem) se zavíracím víkem nebo dvířky. V humidoru je pomocí zvlhčovače udržovaná optimální vlhkost pro jejich skladování.

Co je to vlastně bong?
Bong nebo bongo je prakticky speciální druh vodní dýmky, který se používá ke kouření bylin. Při kouření přes bong kouř nejprve prochází přes vodu, která kouř vyčistí a ochladí. Tím mírní nepříjemné a škodlivé působení horkého kouře. Použití bongu je relativně jednoduché - bong se naplní vodou, kotlík s napěchovaným kuřivem se zapálí a náustkem se vdechuje kouř z bongu.

Druhy bongů
Bongy se vyrábějí v různých velikostech, tvarech a barvách. Podle materiálů použitého k výrobě bongů je můžeme rozdělit do dvou základních skupin. Skleněné bongy se vyrábějí z tepelně odolného borosilikátového skla tloušťky 2 - 8 mm. Další skupinou jsou plastové bongy, které se často také nazývají akrylové bongy. Jsou vyrobené z tvrzeného plastu - akrylu o síle 2 - 4 mm. Díky použitému materiálu jsou plastové bongy více odolné vůči poškození a jsou vhodné pro převážení. Dalším oblíbeným typem jsou mini bongy, které bývají vysoké max.15 cm.

Nesmíme zapomenout na olejové bongy pro dabbing, které se liší v rozdílném kotlíku, který je určený pro olejové extrakty. Dabbing označuje vaporizování a vdechování tekutých extraktů z bylin jako je wax nebo olej (známý jako butanový olej nebo BHO). Oproti kouření bylinek extrakt nepřijde do styku s plamenem, a proto není spalován. Prostor pro olej či wax je zahříván, dokud není dostatečně horký. Pro lepší manipulaci s dabem se používá praktická pomůcka Dabber. Na pánvi nebo nailu se pak vzniklá substance ihned vypařuje a pára se vdechuje.

Vybavení bongů
Bongy jsou často vybavené perkolací, výstupky pro led - ice bongy nebo chillumem s difuzérem. Tyto “části” bongu zvyšují komfort kouření. Pro ochlazení kouře najdeme v bongu “ice výstupky”, které zachytí vložený led, přes který prochází kouř. Perkolace slouží k rozdělení kouře, který se tímto zjemní a napomůže k jeho rychlejšímu ochlazení.

Části bongu
Roura - dutá část, která se naplňuje kouřem. V této “rouře” zakončené náustkem je umístěná perkolace, ice výstupky nebo také Splashguard, který zabraňuje nasátí vody do úst při kouření.

Hlavní nádoba, dno - spodní část bongu. Je různých tvarů, často jako baňka nebo koule.

Chillum s kotlíkem - úzká trubička zakončená kotlíkem umístěná na boku bongu, díky které se dostane kouř do hlavní nádoby. Kotlík se naplní kuřivem a zapálí. Vyrábí se v jednodílném nebo dvojdílném provedení a v případě poškození ho není problém vyměnit. Při kouření je praktické používat sítka do bongu, která se vkládají do kotlíku před naplněním kuřivem. Kovové sítko zabraňuje ucpání kotlíku směsí a také slouží k jednoduchému vyprázdnění kotlíku od zbytku kuřiva.

Turbo - malý otvor na straně bongu, kterým může kuřák vypustit kouř z bongu a současně ho prstem dočasně ucpat nebo zcela zavřít. Tento otvor slouží k nasátí veškerého kouře, který jste do bongu natáhli. Pokud je bong vybavený turbem, tak je důležité ho po dobu vdechování ucpat prstem či gumovou ucpávkou.

Druhy perkolací
Velmi oblíbené jsou skleněné bongy s perkolací. Bongy mohou být vybavené jednou nebo více perkolacemi. Perkolace v bongu zajistí dokonalé zjemnění, rozložení, ochlazení a zvlhčení kouře. Perkolace je prvek v bongu, který má různý počet malých otvorů nebo ramen, kterými kouř prochází. Díky této cestě se kouř rozdělí a zjemní, čímž se napomůže k rychlejšímu ochlazení.

Typy nejvíce používaných perkolací
Perkolace Honeycomb - tato perkolace je velmi účinná a oblíbená. Perkolace s velkým počtem malých otvorů podobně jako je včelí plástev vytváří jemný bublající efekt a velmi dobře zjemní a pročistí kouř.

Perkolace Arm - perkolace je tvořena několika rameny (3 - 24), kterými kouř prochází. Kouř se rozdělí na malé bublinky a tím dojde k rychlému ochlazení.

Perkolace Spiral - tato perkolace je tvořena spojeným tunelem s dvěma trubičkami stočené kolem něho do spirály, kterými kouř prochází. Díky tomu, že spirály jsou ponořené do vody a tím pádem jsou studené, sráží se v nich nečistoty a kouř se tím dobře pročistí a ochladí.

Perkolace Dome - tato perkolace slouží nejen k filtraci kouře, ale především k zabránění nasátí vody do úst při kouření. Často je v bongu kombinovaná s dalšími typy perkolací a je umístěna mezi perkolací a ice výstupky pro led.

Perkolace Tornado disc - dlouhé otvory pod úhlem v této perkolaci zajistí roztočení kouře a vody. Díky tomuto musí kouř urazit delší cestu a tím se déle ochlazuje a čistí.

Perkolace Slitted Showerhead - po celém obvodu perkolace jsou umístěné otvory, které procházející kouř rozdělí na velké množství bublinek a tím dojde k zjemnění a ochlazení kouře.


Snad jsme Vám trošku osvětlili problematiku týkající se bongů. Vybírejte z naší bohaté nabídky bongů osvědčených značek jako jsou Grace Glass, Super Heroes, Amsterdam a dalších.

Čistit se prostě musí
Dýmky, které pravidelně nečistíme a neudržujeme v čistotě prostě nebudou dobře sloužit. Proto je její čištění důležité a každý kuřák by údržbu dýmek měl znát. Dýmka by se měla kouřit vždy s jednou dávkou tabáku, další tabák by se neměl během kouření doplňovat. Když dýmku dokouříme, je nutné ji vyčistit a nechat odpočinout. Vyčištění dýmky po každém kouření je základní věc, co by měl kuřák udělat. Dýmkový tabák při hoření uvolňuje kondenzát (močku). Ta se po ukončení kouření nachází v hlavičce, troubeli a i náustku. Když dýmku po kouření nevyčistíme, dýmka močku nasaje a uschne na stěnách kanálku, kterým prochází kouř. Další kouření Vám nebude chutnat, a i dýmka nebude vonět.

V následujících bodech uvádíme jednoduchý návod na čištění dýmky:
1) Před čistěním necháme dýmku vychladnout. Poté ji můžeme rozložit a vysunout náustek. Pokud by dýmka nebyla vychladlá, mohli bychom ukroutit čep náustku, do kterého se vkládá dýmkový filtr.

2) Když je dýmka dokouřená do dna a zbyde na něm trochu popela, je možné jej po dně hlavičky rozprostřít, vytvořený kondenzát (močka) se do něj vsákne.

3) Dýmku s citem rozložíme pomalým otáčením náustku jedním směrem. Pokud cítíte odpor při otáčení, postupujte opatrně, jinak můžete čep ukroutit. Nedoporučujeme náustek uvolňovat otáčením tam a zpět, může dojít k poškození a ukroucení čepu.

4) V případě, že kouříte dýmku s filtrem, tak můžete vyměnit filtr za nový nebo dle míry znečištění použít stávající pro další kouření. Je známo, že někteří kuřáci použijí jeden filtr až třikrát. Ale doporučujeme filtr vyměnit po každém kouření. Pokud jsou používané filtry ukončené plastovou záslepkou, tak jej také touto stranou s plastovým ukončením vkládáme do náustku.

5) Když máme vytažený filtr z čepu, můžeme přejít k další části čistění, ke které použijeme dýmkové čističe pro údržbu náustku a kanálku v troubeli až po hlavičku. Čističe do dýmky se dodávají v různém délkách a provedení. Konické čističe mají každou stranu jinak silnou díky tomu dobře vyčistíme jak náustek, tak i kanálek. Pro silně znečištěné dýmky jsou určené dýmkové čističe Angelo Bristle. Tenčí stranou se dostaneme do náustku, silnější zase dobře vyčistíme kanálek v troubeli až do hlavy dýmky. Pro standardní dýmky stačí čističe o délce 15 cm, pro delší nebo čtenářské dýmky jsou na trhu čističe o délce až 30 cm.

6) Dýmkovými čističi jsme vyčistili kanálek v troubeli a náustku. Nyní musíme vyčistit stěny čepu a troubele. K tomu použijeme běžný papírový kapesní, ale bez vůně. Jednou stranou stočeného kapesníku do ruličky krouživým pohybem vyčistíme vnitřní stěny čepu, druhou stranu vyčistíme troubel.

7) Jako poslední vyčistíme tabákovou komoru. Opět použijeme papírový kapesník, složíme ho cca na průměr tabákové komory a vyčistíme její vnitřek (můžete použít stejný kapesní z předchozího čistění, jen musíte špinavé konce zahrnout dovnitř a použít čistou plochu).

8) Po ukončení čistění vložíme dýmku do stojánku a necháme jeden den odpočinout.

Jakou dýmku u nás najdete?
Všechny dýmky, které nabízíme na našem e-shopu, jsou originály, které jsou nafocené pouze pro náš elektronický obchod Všeprokouření.cz. Dají se najít podobné výrobky, ale každý kus má specifický vzhled, ze který může tvar, kresba a zbarvení dýmky. Prostě druhou stejnou dýmku nenajdete. Proto je každá dýmka focená těsně před nasazením na e-shop a je jedinečná.

V naší nabídce najdete velký výběr dýmek českých, tak i zahraničních výrobců. Tyto výrobci nabízejí nejen klasické briárové dýmky, ale také dýmky z olivového nebo hruškového dřeva. Krásná bílá dýmka Meerschaum vyrobená z tureckého meršánu v našem sortimentu nesmí chybět.

A musí to být?
Zakuřování dýmky začínajícího kuřáka nemine. V článku se dozvíte rady, které by Vám při prvním kouření z dýmky mohli být k užitku.

Jaký je tabák vhodný?
Výběr tabáku pro zakouření dýmky je důležitý. Dýmkové tabáky se vyrábějí v několika typech řezů a ne každý je díky tomu vhodný pro zakuřování dýmky začátečníkem. A ne vždy budete mít po ruce zkušeného kuřáka, který by Vám poradil jak a co. Vhodnou volbou pro první seznámení s dýmkou jsou tabáky jemného řezu (Loose Cut). A co aromatizované tabáky ano nebo ne? Je nutné počítat s tím, že tabák voní zcela jinak, než jak pak chutná při kouření v dýmce. Výrazně aromatizovaný tabák pak nemusí mít při kouření takovou chuť jako vůni. Navíc se výrazná aromatizace natáhne do dýmky a tím může ovlivňovat chuť jiného zkoušeného tabáku. Proto mají zkušení kuřáci vyčleněné dýmky pro konkrétní tabáky. Z tohoto důvodu se pro zakuřování dýmky doporučuje spíše tabák neutrální.

Kontrola tabáku před kouřením
Vybraný tabák rozbalte a překontrolujte jeho vlhkost. Nesmí být suchý, ani příliš vlhký. V případě že je tabák suchý (bude šustit), může za to většinou netěsnost obalu. Pokud je tabák balený v plechové dóze, zjistíte to při otevírání plechovky. V případě, že je plechovka správně vakuově uzavřená, při otevření se do ní nasaje vzduch. Vakuově balenou plechovku neotevřete, aniž byste neuvolnili vakuum. Když si zakoupíte plechovku s tabákem, která jde lehce otevřít a bohužel je tabák uvnitř suchý, měli byste ji vrátit. Můžete tabák sice zpětně zvlhčit, ale není to úplně ideální, jelikož to ovlivňuje jeho aromatizaci a následně výslednou chuť při kouření.

Nekuřte suchý tabák, jelikož jeho hoření je více intenzivní, dýmka se bude přehřívat a může dojít k jejímu napálení. Chuť tabáku bude tímto vším ovlivněná a nebude Vám chutnat.

V opačném případě, kdy je tabák příliš vlhký, ho otevřete a nechte nějakou chvilku volně "dýchat". Dojte ke snížení vlhkosti. Hodně vlhký tabák uvolňuje při hoření větší množství kondenzátu (močky). Kondenzát je pak natahován do dýmky a často se dostane přes filtr až do náustku, následně do úst. Tento jev známý jako močkování tabáku poznáte při natahování kouře do úst, a to podle bublavého zvuku v kanálku dýmky.

Jak tabák připravit?
Množství tabáku potřebné pro nacpání dýmky rozložte na papír a promnete jej mezi prsty. Pokud narazíte na tvrdé delší kousky řapíku, tak ty vyhoďte. Slepené kousky tabáku od sebe oddělíte opakovaným promnutím mezi prsty. Najdete-li větší kusy tabáku, natrhejte je na menší kousky. Takto připravený tabák (menší kousky) si v dýmce lépe sedne a díky tomu rovnoměrně prohořívá.

Jak dýmku nacpat tabákem?
Vezměte první díl tabáku mezi prsty (palec, ukazováček, prostředníček) a vložte ho do komory pro tabák.
První dávka tabáku se nijak nevtlačuje, poklepejte na stěnu hlavičky, tabák si sedne na její dno a částečně se usadí. Když byste první díl tabáku udusali na dně tabákové komory, ucpe se tím ústí kanálku a dýmka nebude táhnout. Druhý díl tabáku už můžete lehce vtlačit a další díl již můžete vtlačit o něco více, ale pořád s citem. U třetího a dalších dílů tabáků, kterými dýmku nacpáváme, doporučujeme dýmku vzít do úst a dusátkem tabák postupně přitlačovat po celém obvodu hlavičky. Po každém přitlačení vyzkoušejte natáhnout náustkem vzduch, tím zjistíte, zda dýmka stále volně táhne. Pro nacpání dýmky tabákem existuje více postupů. Jistě i Vy si najdete ten svůj, který Vám bude nejvíce vyhovovat.

Jaké množství tabáku použít při zakuřování?
Názory na to, kolik tabáku nacpat do dýmky se různí. Ale zkusme se zamyslet nad podstatou samotného zakuřování dýmky. Když se tabák v dýmkové hlavě spaluje, usazuje se na stěnách dýmky tenká vrstva karbonu. Při dalším kouření se vrstvička karbonu zvětšuje a vytváří ochranu, která brání případnému napálení dýmky. Tato vrstva je tvořena pouze v místě, kde hoří tabák. Takže pokud dýmku nacpete pouze do poloviny, v druhé polovině, kde tabák není, se ochranná vrstva karbonu nevytvoří. Berte v potaz také další fakt a to čas, který chcete mít na kouření dýmky. Všem známý fakt je, že dýmka bys se měla kouřit do konce. Když dýmku nacpete plnou a nestíháte ji dokouřit, tak je to trošku "špatně" - opět se ochranná vrstva vytvoří pouze v místě hoření tabáku, v tomto případě horní část komory. Ve spodní části, kterou nedokouříte se ochranná vrstva nevytvoří. Proto by se dýmku mělo zakuřovat rovnoměrně, aby se ochranná vrstva karbonu vytvořila po celém vnitřku tabákové komory. Takže na zakuřování nespěchejte a udělejte si dostatek času na Vaše první seznámení s dýmkou.

Zakuřování dýmky aneb jdeme na to
Pro zapálení dýmky použijeme zápalky nebo dýmkový zapalovač se speciálním bočním plamenem. Zapalujte tabák rovnoměrně po celém obvodu hlavičky a při tom potahujte z náustku. Spálený tabák po prvním zapálení dusátkem přidusejte a v případě potřeby zapalte podruhé.
Zakuřování by mělo probíhat v klidu, udělejte si čas a kuřte volně, nespěchejte. Pokud budete silně intenzivně tahat, dosáhnete velkého žáru v hlavičce a tím bude kouření horké a nedobré. A odnést to může i dýmka, která se napálí. Při kouření tabák dle potřeby přidusávejte, ale všeho s mírou, dýmka by pak nemusela dobře táhnout. Když v dlani ucítíte, jak Vás dýmka nadměrně hřeje, odložte ji a nechte chvilku odpočinout. Pak ji znova zapalte a pokračujte v kouření. Nesmíte ji ale nechat ležet dlouho v klidu rozkouřenou, jelikož pak tabák v kombinaci s již vytvořenou močkou přestane chutnat, vonět a dýmka tím i načichne. Takže jestliže víte, že nemáte čas a dýmku nestihnete dokouřit, radši zbytek tabáku vyklepejte, dýmku samozřejmě vyčistěte a nechejte ji ve stojánku v klidu odpočinout a vyschnout minimálně jeden den.

Tak se na to podíváme
Výběr první dýmky pro začátečníka nemusí být těžký. Stačí, když se budete držet pár bodů, které Vám pomůžou při jejím nákupu a budete spokojeni při Vaší první zkušenosti s dýmkou. Tak jdeme na to.

Jaký typ dýmky dle materiálu?
Vaši první dýmku volte ze sortimentu dýmek briárových. Jako začátečník se s ní potřebujete naučit správně zacházet, získat základní znalosti a návyky. Proto je pro Vás na začátek vhodná klasická dýmka z briáru.

A co dýmky Meerschaum?
I když na první pohled zaujmou svým designem, tak ani dýmky meršánové nejsou vhodné. Briárové dýmky nedovolí kuřákovi získat špatné návyky, které je možné u dýmek z meršánové pěny získat (přehřívání hlavičky, čistění dýmky a nezapomínejme také na křehkost těchto dýmek vzhledem k materiálu).

Proč nezvolit dýmku s Meerschaum vložkou?
Meerschaum vložka se vyrábí lisováním z meršánového prachu, takže není vyrobená z jednoho kusu Meerschaumu. Ačkoliv je pojivo z meršánového prachu zdravotně nezávadné, může při prvním kouření (zakuřování dýmky) vytvářet pachuť, která nemusí být kuřákovi příjemná a může ho odradit. Navíc je lisovaná vložka křehká a vyžaduje opatrnější zacházení při čištění nebo při provzdušňování tabáku pomocí jehly.

Jakou velikost dýmky mám zvolit?
Vhodnou volbou pro začínajícího kuřáka je dýmka běžné velikosti o délce cca 150 mm. Určitě by dýmka měla být spíše mírně či více zahnutá, ale ne rovná. Také byste neměli volit dýmku s dlouhým náustkem, ale standardní dýmku s náustkem běžné délky.

Proč dýmku zahnutou?
Je to jednoduché, dokud se nenaučíte dýmku správně držet, může se Vám ze začátku stávat (a to nejvíce u rovné dýmky), že ji budete držet za hlavičku výše, než budete mít konec náustku. Následkem toho se Vám dostane do úst kondenzát, vznikající při spalování tabáku (u začínajících kuřáků velmi často), který není v puse vážně příjemný. Z tohoto důvodu je lepší pro začátečníka dýmka zahnutá.

Krátkou dýmku? Ne!
Kuřák začátečník při kouření dýmku rozpaluje více, než by měl. Tím pádem může do úst proudit moc horký dým. Při správném kouření dýmky má proudit do úst chladný dým, díky kterému si chuť tabáku vychutnáte. Kouř se v krátké dýmce nestihne ochladit a kuřák si může popálit jazyk. Proto by si začínající kuřák neměl vybírat mezi krátkými dýmkami a měl dodržet výše zmiňovanou velikost dýmky.

Standardní tloušťka stěny hlavičky
Dýmka se standardní tloušťkou hlavičky 5 - 6 mm je vhodná pro začínající kuřáky dýmky. Včas poznáte přehřívání hlavičky, dýmku přestanete kouřit a necháte ji vychladnout. Osvojit si správné kouření dýmky, zamezit velkému rozpalování hlavičky, Vám bude nějakou dobu trvat. Díky správně vybrané dýmce má začátečník možnost včas reagovat na nadměrné rozpalování hlavičky. Při výběru dýmky s tenkou stěnou může málo zkušený kuřák stěnu propálit, než si toho stihne všimnout. Naopak při výběru dýmky s moc silnou stěnou hlavičky, poznáte přehřívání později. Díky tomu již stěna komory může být napálená.

Tak jak to tedy je?
Často lidé neví, jaký je rozdíl mezi fajfkou, dýmkou lulkou nebo čibukem. Rádi bychom Vám tyto výrazy známé mezi kuřáky dýmkového tabáku osvětlili. Základní rozdíly jsou v původu uvedených slov a samozřejmě v používání těchto dřevěných skvostů ke kouření.

Základní rozdíly v designu a způsobu používání dýmek
Nejčastěji se dýmky vyrábí z ohnivzdorného dřeva. Někdy se setkáte i s hlavičkami dýmek, které jsou vyrobené z jiného materiálu jako je například porcelán. Základní části dýmky můžeme tedy rozdělit na hlavičku, ze které pokračuje troubel s navazujícím náustkem. Dýmkový tabák je nejobvyklejším kuřivem, které se napěchuje do hlavičky. A to je vlastně celé. Stačí tabák zapálit a potáhnout.

Podíváme se na lulku a čibuk. Těmito slovy označujeme druh dýmky. Jejich rozdíly jsou patrné na první pohled, a to ve vzhledu. Čibuk nebo lulka mají daleko delší troubel, kterým kuřák vdechuje dým z tabáku.

Ani označení dýmky a fajfky není stejné. Mnohdy je toto značení zaměňováno. Fajfka má svislou dlouhou troubel, která se ve spodní části prudce ohýbá zpět nahoru až o 180 stupňů. Dalším prvkem, podle kterého poznáte fajfku, je v mnohých případech víčko na hlavičce, které jde odklopit. Navíc jsou fajfky velmi bohatě zdobené. Ano, je to přesně taková, jakou měl Krakonoš ve známé české pohádce.

Pokud se podíváme na původ slov dýmka nebo fajfka zjistíme, že dnešní podoba slova dýmka pochází z praslovanského výrazu, jehož indoevropský kořen znamená vanou či dýchat. Němčinářům asi dojde, jak to asi bylo s fajfkou. Přesně tak, je to počeštěný výraz německého slova die Pfeife, stejně jako jiná hovorová slova, které dnes běžně používáme.